Již od dětství jsem měla blízko hlavně ke kresbě. Babička je vyučená malířka skla a keramiky a já ji celé mé dětství pozorovala, jak maluje na všechno možné, a tak nějak jsem vyrostla s tím, že je malba přirozenou součástí života. Avšak malování jsem vždy vnímala spíše jako koníček a tak jsem se v patnácti vydala jiným směrem.

K malování jsem se vrátila během pandemie kovidu, kdy jsem byla nucena trávit všechen čas doma a rozhodla jsem se jej vyplnit, jako v dětství, malováním. Má stará vášeň byla oprášena, pohltilo mě to a nyní již nemohu přestat.

Inspiraci pro většinu mých obrazů nacházím v prvotních vrstvách malby. V těchto prvních vrstvách, šmouhách nacházím tvary, postavy, příběh. Často maluji malou dívku, která věřím, že je mým vnitřním dítětem. Ráda také maluji zvířata. Oceňuji jejich čistou, přirozenou podstatu. Postavy ožívají v mých vlastních fantazijních krajinách a snech.